Básničky

Přinášíme Vám denně několik krásných básniček. Veškeré básničky se týkají tématu lásky, jedná se o zamilované básničky o lásce. Nic neudělá větší radost jako pár zamilovaných řádků, které přesně vyjádří Vaše pocity. Přejeme příjemné čtení básniček.

Antonín Sova – Představa něhy

Vzduch něžný tak byl a jemný,
že vůněmi hladil, že vláh’
dech jeho hluboký, zemný,
květ v slunci hřál na lipách.
Mně zdálo se, něhou se dusím
a láskou že musím mřít.
Že na tebe myslit musím
a jasně tě před sebou zřít.

A z hudby, již slyším zvučet,
se spřádá již tvoje tvář
a z květů, jež počly pučet,
vlá s bílého čela ti šlář,
a z pramenu, jenž tu stékal
tenounce nad travný klas,
se hovor ztajený smekal
a já v něm tvůj slyšel hlas.

A něha vše zalila vroucí,
je štěstím a závratí.
Já, k vrcholu života jdoucí,
to cítím zavátí,
jde představou po mém boku
neslyšně po květech,
ji ve větru slyším a toku,
zřím v stínů přeletech.

Ještě jednou se vrátíme, 1912

Příspěvek Antonín Sova – Představa něhy pochází z Básně o lásce

Ty jsi moje duše

Ty jsi moje duše moje peřina,
ty jsi ta jediná s kterou můj den začíná.
Pokaždý co se vedle tebe probudím,
cejtím se jak když mi z hlavy plyne dym.
Když tě obejmu a políbím,
tak doufám že se už nikdy neprobudím.
Si můj život moje sluníčko,
si pro mě uplně všecičko.

Ty jsi má láska

Ty jsi má láska ty jsi můj sen,
tebe chci líbat snad celý den.
Ty jsi má touha tebe chci mít,
noci se toulat a s tebou být!

Tvoje vůně prolíná mé tělo

Tvoje vůně prolíná mé tělo,
které toužebně by Tě chtělo.
Tvůj pohled do tepla mne obléká,
touha a vášeň mým srdcem protéká.
Tvé jméno vrývá se mi do kůže,
jen Ty mi k tomu pokušení pomůžeš.
Zmatená jsem a dochází mi slova,
nechci Tě jednou, ale zas a znova.
Navždy chci splynout s náručí Tvou
a vnímat tep a žár lásky nás dvou.

Jsi jako provaz, co mi spoutal ruce

Jsi jako provaz, co mi spoutal ruce,
jsi jako šíp, co zasáhl mé srdce.
Jsi jako oheň, u kterého se ráda hřeji,
jsi jako vánoční dárek, co si tajně přeji.
Jsi jako hvězda na nejtemnějším nebi,
jsi jako slunce, co svítí z oblohy na zemi!

Voníš víc než jarní růže

Voníš víc než jarní růže,
už mi nikdo nepomůže,
chci být s Tebou ve dne, v noci,
mít Tě celou ve své moci.
Žít s Tebou až do skonání,
toužím po Tvém zavolání.

Já se mám, že Tebe mám

Já se mám, že Tebe mám,
já se mám, že Tvoje polibky dobře znám.
Mám se, že ráda mě máš
a za to Ti já slibuju,
že Tě nikdy nezklamu.
Strašně moc Tě miluju!

Přeju Ti krásnou noc

Přeju Ti krásnou noc,
ať snů se Ti zdá moc,
samozřejmě ale o mně,
ať neruší Tě nikdo v domě.
Ať velmi lehký je Tvůj spánek,
možná jenom vyruší Tě vánek,
který Ti sladkou pusinku dá,
ať se Ti o mně už krásný sen zdá.

Jaroslav Kolman Cassius – Ještě jaro

Pohnulo se jaro v srdci mém
jak nůž, který se v ráně obrací:
jsem láska, ale víc než láska rána jsem,
jež krvácí.

Můj spánek lehký je. Ale kdo probudí
ten sen, který se ze tmy ulomil,
zbloudilé střely hrot, zaryté do hrudi,
která nebyla cíl?

Pohnula se krása v srdci mém
jak pozdní početí, tak strašná a tak cizí,
jak v starém stromě jarem zmámeném
bušení mízy.

Ty cizí, cizí tak jak v krvi jed
po hadím uštknutí,
ty, smrti, lež a nerozkvétej v květ,
lež bez hnutí.

Hromnice hoří, 1939